Termín vyhrazen pro výcvik koně směrem k zvýšené obratnosti a poslušnosti. Podle konečného cíle se rozlišuje klasická drezura jezdeckého koně, drezura koně skokana, drezura vojenského anebo policejního koně, westernová drezura, cirkusová drezura, vozatajská drezura apod. Obecně se dnes pod tímto pojmem rozumí klasická a sportovní drezura, která klidnou prací s koněm, jeho cvičením a systematickou gymnastikou, za předpokladu náležitého přihlížení k jeho psychice, vede k plnému rozvinuti jeho výkonových možností. Jde v první řadě o optimalizaci a ekonomizaci průběhu pohybu. Využívá se maximálně mechanika pohybu koně. Základem klasické drezúry jsou srovnání, kmih, uvolněnost a takt, přičemž je kůň neustále na pomůckách a právě drezurní prací se dostává z rovnováhy přirozené přes rovnováhu kampanní do rovnováhy školní, která je předpokladem vyšších stupňů klasické drezúry.
HISTORIE DREZURY
Kořeny drezury sahají velmi hluboko do historie lidstva, do doby, kdy člověk začal koně využívat nejen pro zápřah a nošení břemen, ale i na poli vojenském i ceremoniálním. Zde bylo třeba kultivovat jeho pohyb, zvýšit obratnost, poslušnost a tím spolupráce jezdce a koně dostala i dimenzi estetickou.
Koncem středověku, v začínající epoše renesance se jezdecké umění dostalo do popředí zájmu.Těžká obrněná jízda rytířská byla v souladu s potřebou doby vystřídána lehčí kavalerií Větší pohyblivost jezdectva vyžadovala i vyšší přiježděnost koně, umožňující jeho reakci na pomůcky jezdce udílené často jen sedem a holeněmi, protože v ruce měl jezdec zbraň.
V některých situacích kůň sám musel zaútočit končetinami a zde jsou základy vysoké školy jezdecké, včetně cviků nad zemí.
První jezdecké akademie byly pořádány na Apeninském poloostrově, kam přijížděli i šlechtici ze zahraničí učit se jezdeckému umění.. Nejvýznačnější byla akademie neapolská, kterou založil v r. 1532 šlechtic Frederico Griso , vypracoval výcvikové prvky s cílem maximálního proježdění koně a popsal i některé skoky nad zemí.
Žákem italské jezdecké školy byl slavný Antoine Pluvinel, který byl ve službách Jindřicha IV, požíval jeho velké důvěry a založil v Paříži „ Akademii pro mladé šlechtice se zaměřením na jezdecké umění“..Jeho principy výcviku koní jsou založeny na nenásilné metodice postupného řazení cviků s důrazem na harmonii mezi jezdcem a koněm a též na znalosti psychiky koně.
Na dvoře francouzského krále Ludvíka XV působil la Guerniere a vedl od roku 1716 jezdeckou školu ve Versailles. Zdůraznil význam používání vnější otěže, zavedl cvik „dovnitř plec“a vycházel ze zásad „ohebnost, poslušnost, přesnost“.
Dále se drezura vyvíjela v evropských vojenských výcvikových školách a zkoušky nejlépe trénovaných koní vyústily v zavedení drezurních soutěží do programu OH v roce 1912. Je třeba zmínit jména jako Pytlík, Pylich, Lechner, kteří reprezentovali Československo v předválečném období a též 14. místo F. Šembery na OH v Římě po válce.
Tabulka penalizace
1. omyl - 2 body
2. omyl - 4 body
3. omyl - vyloučen
Stupnice
- 10 - vynikající
- 9 - velmi dobrý
- 8 - dobrý
- 7 - dosti dobrý
- 6 - uspokojivý
- 5 - dostatečný
- 4 - sotva dostatečný
- 3 - téměř špatný
- 2 - špatný
- 1 - velmi špatný
- 0 - nebyl předveden
Drezurní kategorie
Dle obtížnosti jsou drezurní úlohy rozděleny do několika kategorií:
- Z (základní)
- L (lehká)
- S (střední)
- ST (středně těžká)
- T (těžká)
- TT (velmi těžká)
Pravidla pro drezúru 2014
www.cjf.cz/dokumenty/Pravidla/2014/Pravidla_D_2014.pdf